Humánně-geografický žurnál

02.02.2009

.: Monarchie - - M

Monarchie byla ve své původní podobě zpravidla spojena s vládou suveréního (privilegovaného) jednotlivce, který svůj nárok na vládu odvozoval od teokratického, patriarchálního, patrimoniálního, nebo později smluvního základu. Formy monarchie jsou následující:

• absolutní monarchie
• stavovská monarchie
• dualistická monarchie
• parlamentní monarchie

01.02.2009

.: Parlamentní monarchie - - P

Výrazně modifikovaná verze konstituční monarchie, panovník je spíše formální hlavou státu, obvykle nedisponuje suspenzivním (pozastavovacím) vetem vůči zákonům parlamentu a nemá zákonodárnou iniciativu (ve zkratce lze říct, že "panovník panuje, ale nevládne").

.: Dualistická monarchie - - D

Panovník disponuje právem absolutního veta proti rozhodnutím (zákonům) parlamentu, je mu podřízena výkonná moc a jmenováním soudců má vliv na výkon soudní činnosti (Saúdská Arábie, Jordánsko, Maroko....).

.: Stavovská monarchie - - S

V jejím rámci panovník uznává zastupitelské (korporační) a poradná právo privilegované části obyvatelstva, tj. stavů.

.: Absolutní monarchie - - A

Veškerá moc je soustředěna v rukou panovníka, který stojí mimo právní řád.

.: Rimland - - R

Viz. článek Heartland.

.: Forma vlády - - F

Vyjadřuje, kdo a jakým způsobem vládne a jaké jsou vztahy mezi nejvyššími státními orgány.

30.01.2009

.: Heartland - - H

Heartland, neboli tzv."heartland theory", jejíž autorem je H. J. Mackinder a která vznikla na počátku 20. století, je teorie, jež navazovala na principy "mahonovského" pohledu na geopolitiku. V heartland theory tvoří vodstva moří a oceánů jeden, jednotný, Světový oceán. Evropu, Asii a Afriku pak spojil v jeden Světový ostrov.

Základem Mackinderovy geopolitiky se stal osobitý pohled na Eurasii, Evropu však neohraničoval na jihu Středozemním mořem ale saharskou pouští (což v podstatě odpovídá antickému pohledu). Dějiny Evropy podřídil asijské historii: po tisíce let přece asijští nájezdníci neustále pronikali širokým prostorem mezi Uralem a Kaspickým mořem, postupovali otevřeným prostorem jižního Ruska a pronikali do srdce evropského poloostrova, čímž ovlivňovali osudy národů v okolí – Rusů, Němců, Francouzů, Italů atd. Takto podle Mackindera došlo pod tlakem východních barbarů ke vzniku evropské civilizace.

Narozdíl od A. Mahana se tedy H. Mackinder domníval, že síla se pohybuje hlavně ve směru východ – západ. Podle těchto principů umístil téměř celé dějiny do pásu mezi 20° a 60° severní šířky.

Z výše uvedených tezí vychází definice pojmu Heartland, který Mackinder použil k označení jakéhosi srdce země, jádra Světového ostrova (Heartland = nejrozsáhlejší rovinatá oblast zemské pevniny, z níž vycházel tlak nomádů tvořících evropskou historii) Rozhodující otázkou světové politiky proto také je otázka, kdo bude ovládat Heartland, a jaký bude jeho silový potenciál.

Kolem Heartlandu se podle H. Mackindera vytvořily dva hlavní politické pásy:
─ vnitřní půlměsíc, zahrnující Německo, Rakousko-Uhersko, Turecko, Indii a Čínu;
─ vnější ostrovní půlměsíc, skládající se z Velké Británie, Jižní Afriky, Austrálie, Spojených států, Kanady a Japonska.

Vzhledem k tomu, že velké řeky Heartlandu ústí buď na severu do zamrzajících vod Severního ledového oceánu nebo na jihu do uzavřených vodních nádrží Kaspického moře a Aralského jezera, je Heartland pro mořskou moc nedostupný. Podle H. Mackindera proto skončila nadvláda mořské moci těsně po roce 1900 (dokončení kolonizace celého světa), a od té doby přebírá iniciativu pozemní moc, neboť Heartland začal konsolidovat a násobit své síly ve strategicky nejvýznamnější pozici.

Z těchto závěrů vyvodil po skončení první světové války H. Mackinder požadavek vytvoření nárazníkové oblasti ve východní Evropě:
─ „Kdo vládne východní Evropě, ovládá Heartland:
─ Kdo vládne Heartlandu, ovládá Světový ostrov:
─ Kdo vládne Světovému ostrovu, ovládá svět."

Takto formulované doporučení adresoval politikům rozhodujícím po první světové válce o novém uspořádání Evropy – idea nárazníkových států byla tehdy v podstatě přijata, šlo o to, aby východní Evropa nebyla dominována Německem nebo Ruskem. Vznik řady středoevropských států včetně Československa odpovídal Mackinderově představě „evropské zóny separace euroasijského Heartlandu od okrajového půlměsíce mořské moci". Tato zóna bývá někdy nazývána též jako tzv. Curzonova linie (podle britského ministra zahraničních věcí G. Curzona).

V roce 1943 H. Mackinder svou vizi poněkud modifikoval – formuloval nový geopolitický pojem – Vnitrozemský oceán, podle něhož oblast severního Atlantiku s přilehlými moři a řekami tvoří ucelenou geografickou jednotku, kolem níž existuje jedna velká kulturní komunita, tzv. Ameroevropa. Právě ta by podle Mackindera měla být schopna vytvořit novou světovou rovnováhu tím, že bude mít dostatek sil čelit pokusům Heartlandu ovládnout svět.

Za touto úpravou lze sledovat postupný vznik dvou hlavních světových supervelmocí – SSSR (ovládnutí pásu zemí ve střední Evropě) a USA.

Na myšlenky A. Mahana a H. Mackindera navázal v druhé části první poloviny 20. století americký geopolitik N. Spykman. Ten věnoval bezprostřední pozornost vojenské síle státu jako nejdůležitější složce moci a válce jako rozhodujícímu testu životaschopnosti státu. Jeho koncepce rovnováhy překonává Mackinderův pesimismus tím, že nejdůležitější světové centrum moci přesouvá do Spojených států s tím, že bezpečnostní řešení pro USA spočívá v aktivním zabezpečování transatlantické a transpacifické zóny.

I on přitom hledá nárazníkovou zónu mořské a pozemní moci – umístil ji do Rimlandu, okrajového pásu euroasijského kontinentu (viz obr. 7). V parafrázi na Mackindera potom tvrdí:
─ „Kdo kontroluje Rimland, ovládá Eurasii;
─ kdo ovládá Eurasii, kontroluje osudy světa."

V souvislosti s uvedeným tvrzením lze nahlížet na válečné konflikty v Koreji a Vietnamu, které se odehrály v Rimlandu. Vzhledem k roztříštěnosti Rimlandu je však jeho ovládnutí jedinou mocností podle Spykmana nepravděpodobné.

N. Spykman zároveň patřil k prvním geopolitikům, kteří kromě atlantské a pacifické fronty mezi Starým a Novým světem zdůrazňovali v souvislosti s růstem významu letectva závažnost polární fronty. Význam těchto skutečností zdůrazňovali také další američtí geopolitikové, např. A. de Seversky a S. Cohen (raketové a jaderné zbraně, závody ve zbrojení, schopnost zničit protivníka, ale zároveň i celý svět...).

12.01.2009

.: corporate communities - - C

Rozsáhlejší firemní sídla, zpravidla na "zelené louce".

.: master planned communities - - M

Rozsáhlejší obytné zóny vytvořené jedním developerem, obsahující zpravidla základní prvky občanské vybavenosti,

.: edge cities - - E

Nová komerční či administrativní centra v suburbánu, bez historie, podél komunikačních tras.

.: Post-industriální město - - P

Post-industriální město je dalším z konceptů použitých pro shrnující vyjádření zásadních změn vývoje měst ve druhé polovině 20. století. Změny přechodu od průmyslové k post-průmyslové společnosti lze identifikovat následovně.

•  ekonomické změny zdůrazňující roli služeb (nárůst podílů zaměstnanosti v terciérních a

•  změny ve společenské struktuře posilující roli profesionálních a technologických tříd;

• zvýšený důraz na technologie a význam informací ve společenském životě.

11.01.2009

.: Semi-periferní regiony - - S

Jedná se o přechodný typ mezi jádrovými a perifernímy regiony.

.: Periferní regiony - - P

Periferní regiony hrají většinou sekundární/pasivní roli v mezinárodním obchodu. Ne vždy jde o ekonomiky s tržním hospodářstvím. Charakteristickým rysem je vnější závislost na centru (většinou na nějakém regionu jádra) jako zdroji kapitálu, dovozu a cíli vybraného exportu.

.: Regiony jádra (core regions) - - R

Oblasti, které hrají dominantní roli ve světovém obchodu. Jde zpravidla o bohaté státy s tržními ekonomikami založenými na průmyslové a terciérní produkci. Jde většinou o silné exportéry a importéry; proud mezinárodních investic se pohybuje směrem z těchto států do jiných zemí. Tyto regiony jsou rovněž zdroji technologických inovací.

08.01.2009

.: Veřejná správa - - V

Souhrnné označení pro státní správu a samosprávu.

.: Funkcionalismus - - F

Studium územní integrace / dezintegrace států.

.: Developmentalismus - - D

Studium územního vývoje státu.

.: Politická geografie po 2. světové válce - - P

Po druhé světové válce ustoupila politická geografie od studia globálních otázek – k příčinám patří zejména:

- diskreditace disciplíny německou Geopolitik a také starší koloniální geografií
- změna mezinárodněpolitické situace = zdánlivá stabilita politického uspořádání světa rozděleného studenou válkou a dlouhodobý hospodářský růst v zemích jádra neposkytovaly příliš mnoho podnětů a otázek pro politickou geografii

Politická geografie proto v tomto období ustoupila k apolitickému studiu prostorových aspektů státu, známé jsou především dva přístupy:

- vývojový přístup = developmentalismus (studium územního vývoje státu)
- funkcionalismus (studium územní integrace / dezintegrace států), v tomto ohledu je známé např. Hartshornovo pojetí prostorové integrace státu jako výsledku protichůdného působení centrifugálních a centripetálních sil

.: Německá škola politické geografie - "Geopolitik" - - N

Nechvalně známá škola politické geografie (tzv. Geopolitik) vznikla v meziválečném období v Německu. Jejím čelným představitelem byl K. Haushofer, který oprášil Ratzelův koncept státu jakožto živého organismu, který se pro naplnění svého účelu musí územně rozpínat, dokud neobsáhne celý „přirozený lebensraum“. Za jádra tzv. pan-regionů považovala německá škola Německo, Japonsko a USA, tyto státy si podle ní měly v podstatě rozdělit celý svět. Haushoferovy názory byly proto využity k legitimizaci expanzionistické politiky Třetí říše.